Altrichter: Strašně se mi ulevilo, když rozhodčí zapískal

Jeho radost ale ani tak nepramenila z toho, že porazil Jihlavu, spíš, že Medvědi konečně bodovali. „To je pravda, že to bylo proti Dukle, mě nijak zvlášť netěšilo. Jenomže my jsme potřebovali body jako sůl. Víc, než Jihlava, protože ta si je nahrála na začátku sezony,“ prohlásil zanedlouho šestatřicetiletý brankář.

Letos chodí vypomáhat Berounu z extraligové Plzně, ale příliš pohody si v mužstvu neužije. Středočeši totiž patří k nejhorším celkům první ligy. „Navíc se mi to teď trochu násobí, protože se nám nedaří ani s Plzní. Člověk si moc neodpočine, takže je to náročné jak po fyzické stránce, tak i po psychické,“ svěřil se Altrichter.

Odchovanec jihlavského hokeje pustil Dukle v sobotu jenom dvě střely, obě při soupeřově přesilovce. Jako první ho propálil Rostislav Malena a podruhé kapituloval při pokusu Tomáše Ficence. „Led je tady katastrofální, puk po něm hodně hopsá. A Fíca měl kliku, že mu to spadlo přímo na placku a mně to prošlo mezi betony,“ popsal druhý gólový moment. „Nakonec jsem se ale radoval já,“ dodal s úsměvem.

Za Duklu sice nikdy ve své bohaté kariéře nechytal, nicméně její výkony pokaždé poctivě sleduje. „Byl jsem překvapný, že Jihlava měnila trenéra, když je na osmém místě, ale nevím, co za tím bylo. Možná byl na Karla Dvořáka až příliš velký tlak ze strany fanoušků a chtěl si odpočinout,“ krčil rameny Altrichter.

A vzápětí přispěchal s dodatkem. „Každopádně si myslím, že má Dukla výborný kádr. Jenom ji teď dost hráčů marodí, hrála jen na tři útoky a s tím jsme taky trochu kalkulovali. První polovinu zápasu nám skoro nepůjčila puk, ale ve druhé ji začaly docházet síly. Strašně se mi ulevilo, když rozhodčí zapískal konec,“ přiznal.

Zatímco na jedné straně panovala po vypršení šedesáté minuty velká radost, na druhé se znovu usadil smutek. „Leží na nás momentálně nějaká deka,“ svěřil se jihlavský útočník Pavel Suk. „Dneska jsme ale měli hlavně smůlu. Nastřelit během šesti střídání tři tyčky, to nemůže být nic jiného,“ dodal zklamaně.

Jemu samotnému ale nakonec ukázalo v zápase svoji vlídnou tvář i štěstí. V jednu chvíli totiž skončil na ledě v dost nehokejové pozici. „Adam Lukačovič bojoval o puk a já jsme se mu snažil pomoct. Jenomže, jak jsem ho vyvážel ven, tak do mě zezadu někdo vrazil a já jsem nalítl na mantinel přímo tím operovaným ramenem. Pořádně mi v něm píchlo, takže jsem se lek, ale nakonec to dopadlo dobře,“ oddechl si Suk.

Sdílejte článek