Rozpis ledu
Živé vysílání
Třiatřicetiletý zadák byl u všech důležitých momentů zápasu. Nejprve si připsal asistenci u branky, kterou otevíral v 5. minutě skóre Marek Prokš. „Vzal jsem si puk za bránou, soupeři se rozestoupili. Dojel jsem tak až na hranici pásma, odkud jsem vystřelil na brankáře. Nakonec se to odrazilo k Márovi Prokšů, který to potom krásně trefil,“ přikývl uznale trefě mladého útočníka. S nadsázkou by se dalo říci, že Jiří Dobrovolný svým „výletem“ zavzpomínal na mládežnická léta, ve kterých trápil defenzivu soupeřů na postu útočníka. „To určitě ne, ale my se na to na tréninku zaměřujeme. Snažíme se to takto nahazovat, teď to vyšlo,“ potírá hráč se šťastným číslem sedm na zádech myšlenky na útočné choutky.
Ve druhé periodě poslal Duklu do vedení jihlavský rodák osobně. „To bylo klasický bek-bek přehrání. Trenéři po nás chtějí, abychom tohle využívali. Vyšlo to, za což jsem rád,“ přibližuje plnění taktických pokynů. Stálice červenožlutých řad si vstřeleného gólů velmi považuje, Jiří Dobrovolný totiž čekal na „zářez na pažbě“ velmi dlouhou dobu. „Gólmanovi jsem dal góla asi po dvou letech,“ usmívá se. „Loni jsem sice dal, hráli jsme v Chomutově. Nebyl tam ale brankář, protože hráli power-play. Předtím jsem dával branku taky Chomutovu, v play-off předešlé sezony (2010/2011 – pozn. aut.),“ oprašuje vzpomínky. „Skoro jsem zapomněl, co mám při tom dělat. Když tady byl Olda Bakus, tak jsem si to trénoval. Chtěli jsme společně vydat knížku o radování. Co má člověk dělat, když dá první, druhý, třetí gól. Vydání nám nakonec nevyšlo, protože Olda skončil. Tak se na to podívám a udělám to asi sám,“ nešetří dobře naladěný obránce vtípky.
O třetí a čtvrtou branku Dukly se postaral Adam Zeman. Nejprve poslal Duklu do dvoubrankového vedení ve 37. minutě. „Poprvé to bylo v přesilovce, přesně jako jsme to zkoušeli na tréninku. Zadry mi to tam poslal po modrý, já jsem to jenom vystřelil na bránu. Se štěstím potom puk padl až za brankovou čáru,“ rozebírá hbitý forvard svou dvanáctou branku v letošním ročníku. Podruhé se stal mladý forvard hrdinou necelých šest minut před závěrečnou sirénou, kdy opět navrátil domácím slibný náskok dvou branek. „Zavezl jsem puk do třetiny, poslal jsem ho Jirkovi Dobrovolnému. Ten mi to pak dal skoro do prázdný,“ přibližuje útočník, jenž by si s elektronickou tužkou zcela jistě „potykal.“ Vzápětí ale doplňuje. „Musel jsem si houknout. Jirka je beran, určitě by mi to nedal,“ říká naoko vyčítavě Adam Zeman.
Závěr utkání přinesl velký tlak Litoměřic, z něhož pramenila poměrně ostrá rozmíška mezi Jiřím Dobrovolným a Janem Rudovským. „Šlo tam o to, že dorážel do gólmana. Tak jsem ho sestřelil, on mi pak dal pěstí. Myslel jsem, že to první sudí neviděl, ale bohužel ano. Rozhodčímu jsem se pak omluvil. Člověk často jedná v afektu, neví, co říká,“ uvědomuje si bek se zkušenostmi z nejvyšší tuzemské hokejové soutěže. „Emoce k hokeji patří. Kdyby tam nebyly, tak by to nebyl sport. Nemůžeme to hrát jako leklé ryby,“ má jasno Dobrovolný.
Pozitivní emoce patří neodmyslitelně také ke vstřelené brance. Neplánované nadšení předvedl rovněž jihlavský obránce. „Proto se to hraje. Když v zápase nedáte gól a dva tři dostanete, tak jste z toho skleslý. Je to o tom být na ledě, dát gól a udělat radost jak fanouškům, tak sobě,“ ví Dobrovolný. Umění obránce z metropole Vysočiny také příznivci Dukly pokřikem „Dobras, Dobras“ řádně ocenili. „To je další plus. Určitě to potěší, kdy vás fanoušci vůbec znají,“ netají se Jiří Dobrovolný.
NEFALŠOVANÁ RADOST. Jiří Dobrovolný pravděpodobně stále nevěří svému gólovému úspěchu, který před soubojem s Litoměřicemi zaznamenal naposledny v sezoně 2010/2011. Přidá sympatický obránce i další přesné zásahy? Foto: Zbyněk Zápotočný
Sdílejte článek
