V týmu nebyl nikdo, kdo by vyloženě zklamal, říká Petr Kuchyňa

Jaká byla ve vašich očích uplynulá sezóna?
Sezónu považuji za úspěšnou. Podařilo se nám udržet juniorskou extraligu. Pomohla nám k tomu i změna pravidel. Což bylo na jednu stranu pro nás dobře, ale na druhou stranu to velice odsuzuji. Takové věci se nedělají a jsou možné jen u nás. I přesto, že už dva měsíce před koncem soutěže bylo jasné, že se zachráníme, tak hráči ty poslední zápasy dokázali odehrát naprosto perfektně. K utkáním přistupovali velmi zodpovědně. Bylo na nich vidět, že chtějí, že hrají za sebe, za svoje jméno. Jasným důkazem je posledních šest zápasů ve kterých jsme v normální hrací době neprohráli.

Při přípravě na suchu jste měli v kádru celkem hodně hráčů, z nových tváří se však neprosadil skoro nikdo. Tým zůstal podobný tomu, co si vybojoval extraligu. Proč?
Noví kluci co přišli odjinud, nebyli pro náš tým přínosem. Byli na stejné úrovni jako naši kluci. Kdyby se nám vešli do prvních dvou pětek, určitě by tu někdo zůstal. Ale tomu tak nebylo. Uvedl bych příklad na Mečiarovi, který byl ročník 90, ale byl na absolutně stejné úrovni jako Pepa Kolda. Jenž se ohromě zlepšil. Navíc on je ročník 91, je Jihlavák, takže byl i daleko levnější. I takové věci bylo třeba zohlednit.

V letní přípravě většina kluků hovořila o play-off, proč to nakonec nevyšlo?
Kluci byli od Aleše Tottera hodně namotivovaní. Podle mého názoru šlo o velké přecenění našich sil. Myslím si, že jsme neměli do světa hlásit, že chceme hrát play-off, ale dát si skromnější cíle. Co já sem poznal, tak mezi ligou juniorů a extraligou je obrovský rozdíl.

Zmínil jste Aleše Tottera, toho poté nahradil Aleš Polcar. Jaká v týmu nastala změna?
Aleš Totter je oproti Aleši Polcarovi spíše takový “blázen“. S panem Polcarem máme stejný pohled na hokej, na herní systém. Máme stejné nároky na hráče. Myslím si, že s jeho příchodem přišlo do týmu větší uklidnění.

Proti Chomutovu jste odehráli dva zápasy. Došlo na vzájemné hecování?
Nedošlo. V podstatě jsme spolu vůbec nemluvili.

Byl v týmu někdo, kdo vás příjemně překvapil či naopak zklamal?
V týmu byli hráči ročníku 89, u kterých nemůžu říci, že by nás zklamali. Pro tým byli určitě přínosem a pomohli nám. V dalším průběhu sezóny jsme se do týmu snažili začlenit mladší hráče, ale v zápasech bylo znát, že ti starší chybí. V posledním utkání v Olomouci, kdy jsme museli povolat tyto starší hráče, tak to byl parádní zápas. Ten bych každému přál vidět a zažít. Kdo určitě hodně vylétl byl Michael Polcar a Adam Zeman. Svoje dobré výkony prokazovali i v zápasech Atýmu. V týmu nebyl nikdo, kdo by vyloženě zklamal.

Jak jste byl spokojen s hráči ročníku 92. Myslíte, že mají nějakou perspektivu?
Perspektivních hráčů z dorostu do juniorky přechází víc. Jestli se nepletu, tak i s brankářema to je nějakých 14 lidí. Což je v podstatě celý tým. Já sem trošku bojoval za to, aby kluci mohli za juniorku odehrát více zápasů neb letos k tomu byla naprosto jedinečná příležitost. Nevýhoda však byla v tom, že starší dorost chtěl v play-off dojít co nejdál, takže byli převážně vytěžovaní tam. Myslím si, že pokud se s klukama bude dobře a citlivě pracovat, můžou v příští sezóně být tahouny juniorského mužstva. Na druhou stranu si ale oni musí uvědomit, že mezi extraligou staršího dorostu a juniorů je velký rozdíl. A to především v rychlosti, v síle a v myšlení.

Jaký je váš pohled na téma hokejista a škola?
Bez jakýkoliv otázek a diskuzí preferuji školu neb pro ty kluky je důležitá. I v tomto tématu sem se shodl s Alešem Polcarem, což trošku neplatilo u Aleše Tottera. U něj přeci jen na prvním místě byl hokej. Přeci jen si přiznejme, kolik kluků se hokejem bude živit. Někteří by při své práci mohli hrát druhou ligu, což by pro ně mohl být slušný přivýdělek. Ale škola jednoznačně na prvním místě.

Kde uvidíme Petra Kuchyňu v sezóně 2010-11?
Doufal sem, že budu moci navázat na svou práci v juniorce a povedu jí i v příští sezóně. Vedení Dukly se však rozhodlo jinak. Mé srdce mě však k Jihlavě táhne a v budoucnu bych se sem jako trenér rád vrátil.

Sdílejte článek