Jsem Ježek JD (čti džej dý) maskot HC Dukla Jihlava

Jsem ježek s nejúžasnějším poslání v ježčích dejináách – maskot nejlepšího hokejového klubu v dějinách této země. Jsou mi asi dva roky a nahradil jsem poněkud prací strhaného rysa (to není řečnický obrat, on byl fakt doslova strhanej, či roztrhanej). Doufám, že vydržím déle jak on a doprovodím Duklu, tam kam patří - na výsluní českého hokeje.

Osobně si myslím, že jako Ježek jsem na správném místě. K Jihlavě konec konců jako živočišný druh patříme a to dokonce podstatně déle než hokej. A proč JD? Protože nejlepší je „Jihlavské Dukla“, zkráceně JD! Možná namítnete, proč ne DJ – Dukla Jihlava, ale copak jste někdo slyšel ježka zpívat? A taky – já na diskotéky jako DJ „dýd žej“ nechci, já se cítí nejlépe na Horáckém zimním stadionu.

Nocuju tam ve VIPu. Je tam teplo, útulno, chodí tam i hezký holky. Ale nejlépe mi je, když kotel spustí chorál, kluci vlítnou na led a buší do soupeře. To je fakt NEJ! Pokud vás bavím, nebo se vám (holky) líbím, můžete mě sledovat i na facebooku – mám tam profil „JD maskot Dukly“.

Živí mě góly co dáme, vaše skandování, radost velkých a malých fans a dovádění s vámi. A ještě něco – snad vás nepřekvapí, že v mých žilách koluje krev v barvách bordó a žluté.

Maskotův deník

Maskotův deník, díl pátý: Vítězná jízda pokračuje

Čau lidi, tak máme na kontě další body. Paráda, začínám si myslet, že je to určitě díky mně. No ne, vážně. Byl jsem tady loni? Nebyl. A jen co přijdu, tak se klukům daří. Prostě při vší skromnosti musím říct, že mám na tom momentálním čtvrtém místě svůj rysí podíl.

Maskotův deník, díl čtvrtý: Tak takhle už raději ne

Zdravím všechny hokejové fanoušky, neboť předpokládám, že jiní sem na stránky Dukly Jihlava asi nechodí. No kdyby přece, tak čus i vám. Ostatně to, co jsem včera viděl na Horáckém zimním stadionu, hokej stejně moc nepřipomínalo. Nevím jak vy, ale já se hned několikrát během zápasu ocitl na hranici mezi bdělým stavem a spánkem.

Maskotův deník, díl třetí: Medvědi nic neukázali

Čau lidi, máme za sebou další domácí zápas, což pro mě znamená jediné - zase si s vámi můžu chvilku pokecat. Nevěřili byste, jaká je to občas nuda bavit se sám se sebou. Už ani těm svým vtipům se nesměju tak jak dřív. Naštěstí na stadionu dost často potkávám jedince, kteří jsou k smíchu sami o sobě, takže zase tak hrozné to není.

Maskotův deník, díl druhý: Derby se šťastným koncem

Nazdar všichni, zdraví vás váš maskot. Tak už vám můžu s klidem oznámit, že jsem na Horáckém zimním stadionu opravdu doma. Přiznávám, měl jsem drobné obavy, abych si vůbec zvykl, ale všechno šlo jako po drátkách. Moje rysí babička měla zase pravdu, když říkávala: Kdo se bojí… něco v síni.

Jak to viděl maskot: úvodní vystoupení je za námi

Zdravím, už několik dnů jsem maskotem Dukly Jihlava. V sobotu mě na předsezónní akci „Fans day“ pokřtil skvělý český desetibojař Tomáš Dvořák. Řeknu vám, super borec. Jen toho šampaňského mi mohl na hlavu nalít o kapku méně, ještě teď mám ulepenou helmu. Ale o tom jsem ani tak moc mluvit nechtěl. Mám na srdci spíš něco jiného.